Audiovizuální tvorba prošla od konce 20. století zásadní transformací v oblasti distribuce. Tradiční modely, které zahrnovaly převážně lokální projekce v klubech, festivalech, ale i televizní vysílání, byly rozšířeny o digitální platformy, jako jsou český Stream, či zahraniční YouTube, TikTok či Vimeo. Tyto platformy nejenže eliminovaly geografické bariéry, ale rovněž umožnily autorům přímo oslovit globální publikum. Tento vývoj přinesl decentralizaci distribuce, kterou Manovich popisuje jako posun od tradičních kontrolovaných kanálů směrem k participativnímu modelu, kde jsou diváci aktivními spolutvůrci distribuce a recepce obsahu.[175] Tento přístup je klíčový i v rámci analýzy přerovských tvůrců, jejichž (ne)působení na těchto platformách odráží jejich schopnost přizpůsobit se měnícím se distribučním strukturám, popřípadě jejich přístup k nim.
Zásadní roli v této transformaci sehrály technologické změny. Rozvoj vysokorychlostního internetu a nástup chytrých zařízení, jako jsou smartphony a tablety, vytvořily podmínky pro masové streamování videí.[176] Platformy jako YouTube těžily z jednoduchého a univerzálního rozhraní, které odstranilo technické bariéry pro sdílení a sledování videí i při omezené přenosové rychlosti. Jak uvádějí Burgess a Green, úspěch YouTube spočíval mimo jiné v tom, že uživatelé mohli nahrávat, publikovat a sledovat streamovaná videa bez vysoké míry technických znalostí, a to v rámci technologických omezení standardního prohlížeče a poměrně nízké šířky pásma.[177] Tento technický pokrok umožnil tvůrcům i divákům dosáhnout plynulejší a dostupnější distribuce, ale i streamování obsahu.
Důležitou změnou byl také rozvoj cloudových služeb a datových center, které poskytují masivní úložiště a přístup k obsahu kdykoli a odkudkoli. Tento posun umožnil vznik digitálních knihoven dostupných napříč zařízeními, čímž se výrazně proměnily nejen distribuční modely, ale i samotné vnímání filmového (či audiovizuálního) díla – to se stále častěji stává flexibilním, přerušovaným a individualizovaným zážitkem. Mizí jakýsi jeho „událostní“ charakter.[178] Tato technologie zpřístupnila nejen distribuci, ale i archivaci audiovizuálních děl, což mělo a má zvláštní význam pro zachování kulturního dědictví, nehledě na prostor produkce díla samotného. Příkladem jsou projekty digitalizace archivů nebo vytvoření online knihoven filmů všech žánrů a typů.
S nástupem sociálních médií a jejich algoritmů se objevují nové výzvy, jako je ztráta kontroly nad způsobem, jakým je obsah zobrazován a doporučován. Algoritmické systémy na platformách jako YouTube, Vimeo, TikTok nebo Instagram určují, jaký obsah bude preferován, a to podle faktorů, jako jsou zapojení diváků nebo doba sledování. TikTok od svého spuštění v roce 2016 implementoval pokročilé doporučovací algoritmy založené na strojovém učení, které analyzují uživatelské interakce a preference za účelem personalizace obsahu ve feedu „For You“.[179] Instagram optimalizuje viditelnost obsahu podle metrik jako lajky, komentáře a sdílení, což ovlivňuje strategie tvůrců obsahu. Tyto metriky ovlivňují viditelnost příspěvků a často vedou k homogenizaci obsahu.[180] Tím se proměňují nejen distribuční strategie, ale i samotná estetika audiovizuální tvorby – autoři často přizpůsobují délku, rytmus či vizuální styl očekávanému algoritmickému chování, čímž se tvorba stává zároveň produktem i odpovědí na logiku platformy.
Platfroma YouTube (která narozdíl od TikToku a Instagramu stojí primárně na delších videích s dominantní horizontální kompozicí) a její doporučovací systém upřednostňuje videa, která diváci pravděpodobně zhlédnou a ocení, přičemž klíčovými faktory jsou rovněž doba sledování a míra spokojenosti a zapojení uživatelů.[181]Ačkoliv primární distribuční okruhy přerovských tvůrců zpravidla neleží v online prostředí, část z nich zde přesto sdílí svůj obsah – byť často nejde o filmy v užším slova smyslu. Tato online přítomnost přitom úzce souvisí s jejich strategií propagace, sebeprezentace i budování publika v jiných (např. lokálních či profesionálních) sférách – a právě proto je pro nás důležitá znalost těchto platforem.
Digitální transformace umožnila i vznik platforem, které své působení soustředí právě a explicitně okolo amatérského, či neprofesionálního filmu. Jedním z hlavních online nástrojů pro amatérské filmaře v Česku je platforma Filmdat.cz, která slouží jako technické zázemí pro přihlašování filmů na soutěžní přehlídky typu Český videosalon. Nenabízí však možnost přímého přehrávání filmů, ačkoliv databáze obsahuje základní informace o přihlášených dílech a v některých případech i odkazy na externí platformy, pokud je autor zpřístupnil například na YouTube. Web zároveň publikuje články, výsledkové listiny a další aktuality spojené s festivalovým děním.[182] Výrazně komunitnější podobu mají tři veřejné facebookové skupiny – Amatérský filmaři, Amatérský Film CZ/SK a Amatérské filmy – které fungují jako otevřené prostory pro sdílení tvorby, diskuze o technice či scénářích, zveřejňování pozvánek na projekce nebo hledání členů štábů.[183] Ačkoliv neplní funkci systematického archivu, tyto skupiny vytvářejí živou síť mezi tvůrci a zároveň napomáhají uchovávání paměti současné neinstitucionalizované filmové produkce.