Teoretické přístupy k definici filmu a kinematografie odrážejí široké spektrum názorů na povahu audiovizuální tvorby, její strukturu a funkci. André Bazin chápe film především jako médium schopné zachytit realitu, přičemž zdůrazňuje jeho fotografickou povahu jako nástroj pro zprostředkování autenticity. Bazinova teorie ontologického realismu staví na tom, že film je unikátní svou schopností zachytit svět takový, jaký je, čímž se liší od jiných forem umění, které pracují s abstrakcí nebo stylizací. Tento přístup však klade důraz na mimetickou funkci filmu a méně se věnuje jeho narativním nebo kompozičním aspektům.[55] Takové pojetí filmu může být v digitální éře problematické, neboť nová média často operují s estetickými principy simulace, manipulace a kompozitnosti, které narušují samotný předpoklad filmu jako „otisku reality“.
Christian Metz přistupuje k filmu z hlediska semiotiky a definuje ho jako specifický znakový systém, který kombinuje obrazové a zvukové prvky ke konstrukci významu. Metzův koncept filmu jako řeči bez jazyka vyzdvihuje jeho schopnost komunikovat prostřednictvím vizuálních a akustických kódů, přičemž divák dekóduje tyto kódy na základě své kulturní gramotnosti. Tato teorie zdůrazňuje, že film je srozumitelný i bez explicitního jazyka díky sdíleným kulturním vzorcům a narativním strukturám. Metzův důraz na film jako systém znaků otevírá otázky ohledně toho, jak film komunikuje napříč různými médii a jak se jeho jazyk adaptuje v digitálním prostředí.[56] V tomto virtuálním prostředí, kde se audiovizuální obsah často pohybuje napříč platformami a formáty, získává Metzovo pojetí filmu jako „řeči bez jazyka“ nový význam – umožňuje totiž zkoumat, jak se významy konstruují i v kontextech, které se vzdalují klasickému filmovému narativu a estetice.
David Bordwell vidí film primárně jako médium vyprávění. Jeho přístup se zaměřuje na analýzu stylistických a narativních strategií, které divák dekóduje a interpretuje. Bordwellovo pojetí filmu jako narativního média klade důraz na strukturu příběhu, způsob organizace událostí a jejich prezentaci prostřednictvím montáže, pohybů kamery a práce se zvukem. Bordwell přináší důležité nástroje pro analýzu toho, jak film vytváří význam a jakým způsobem se diváci podílejí na jeho interpretaci.[57] Tento důraz na divákovu aktivní roli je obzvláště relevantní v současné audiovizuální kultuře, kde se uživatel stává nejen interpretem, ale často i spoluautorem – a narativní struktury filmu se tak musí přizpůsobovat nové logice interakce, fragmentace a personalizace.
Henry Jenkins rozšiřuje tradiční definice filmu tím, že upozorňuje na vznik participativní kultury, ve které diváci nejen konzumují, ale také vytvářejí a upravují obsah. Tento posun vyžaduje pružnější přístupy k analýze, které zohledňují remixování, sdílení a nové formy narativní experimentace. Jenkinsova teorie reflektuje digitalizaci médií a rozvoj interaktivních platforem, které zpochybňují hierarchické vztahy mezi tvůrcem a divákem a otevírají prostor pro nové formy spolupráce a interpretace.[58] Tento přístup zároveň vybízí ke kritickému přehodnocení tradičních kategorií autorství a originality, neboť v participativním prostředí se hranice mezi tvůrcem, publikem a dílem stírají a význam vzniká skrze kolektivní interakci napříč různými úrovněmi mediálního zapojení.
Nutnost rozšíření těchto teorií pramení z dynamiky současné audiovizuální kultury, která překračuje tradiční hranice mezi médii. Tato práce proto vyžaduje rozšíření „tradičních“ teoretických a konceptuálních perspektiv, které umožní analyzovat, jak se filmové principy proměňují a adaptují v nových kontextech. Je tedy důležité ustanovit a ujasnit si pojmy jako je audiovizuální kultura, film, filmovost, či kinematografie a jak spolu souvisí a to nejen ve věku digitálním. Zároveň je nutné sledovat, jak tyto pojmy fungují nejen v teoretickém diskurzu, ale i v praxi samotných tvůrců, kteří často intuitivně překračují tradiční kategorizace. Právě porozumění těmto pojmovým proměnám je klíčové pro analýzu současných forem tvorby, které často oscilují mezi profesionálním, amatérským a experimentálním prostorem.